I když je hořčice považována málem za českou národní specialitu, ve skutečnosti jsme ve srovnání se zbytkem Evropy ve využívání této pochutiny spíše nováčci. Ve větší míře se v české kuchyni začala používat až na konci 19. století.

První zmínky o výrobě a konzumaci hořčice v Evropě se datují již kolem roku 800 n. l., kdy císařský dvůr Karla Velikého nařizuje všem velkostatkům, aby zásobily dvůr kromě jiného také hořčicí. Rovněž již staří Řekové a Římané používali hořčici v k masu, kde měla v kuchyni výsadní postavení. Číňané ji ovšem znali již tisíce let před tím. Hippocratos se o hořčici zmiňuje i z lékařského hlediska. Starověcí Řekové se domnívali, že ji lidstvu daroval Askeplios, bůh lékařství. Pythagoras ji doporučoval mimo jiné jako lék proti uštknutí hadem či škorpionem. Používala se také na epilepsii, bolesti zubů, revmatismu, bolest hlavy atd. Starověcí Římané už dokázali mnohem lépe ocenit její chuť, jakožto potravina zvyšuje žaludeční sekreci a činnost střev.

Hořčice

Hořčice se vyrábí ze semínek rostliny, která patří do stejné čeledi jako například brokolice nebo kedlubny. Až samotný výrobek dal název rostlině. Latinské pojmenování mustum ardens (palčivý mošt) mimo jiné dal základ dnešnímu názvu této pochutiny ve francouzštině nebo v anglosaských jazycích.

Francouzský král Louis XI. prý cestoval se svým hrnečkem hořčice, pro případ, že by mu ji hostitelé při hodovní tabuli nenabídli. Bylo to právě ve Francie, kde se zrodila první legendární hořčice, která přežila až do dneška. Dijon byl svou hořčicí proslavený už ve 13. století, dodával ji mimo jiné na dvůr burgundských vévodů. Rychle si ale dobývala slávu i v severních krajích.

Švédští Vikingové například už kolem 10. staletí polévali vánoční šunku hořčičnou omáčkou, sleď v hořčici je v Dánsku oblíbený také dodnes. Ani britským ostrovům se záliba ve štiplavé chuti hořčice nevyhnula.

„Což kousek hovězího žebra s hořčicí?“, ptá se Grumio v Shakespearově Zkrocení zlé ženy. „Sním oboje, i jedno bez druhého“,  odpovídá Kateřina.

Na světě je velké množství druhů hořčic, které se mohou lišit svou chutí (od jemné po ostrou), barvou i konzistencí. V České republice je nejoblíbenější plnotučná hořčice a další oblíbený druh je kremžská hořčice, která původně pochází z rakouského města Kremže. Ve světě se vyrábí hořčice například pod názvy Dijonská hořčice, Hořčice Bordeaux, Německá hořčice, Anglická hořčice, Americká hořčice, Meaux.

Hořčice má i své muzeum v americkém Wisconsinu, kde se slaví mezinárodní den hořčice. Je zde ke shlédnutí více jak 4600 balení hořčic z šedesáti zemí světa. Vystavuji se rovněž různé důležité předměty mapující historii hořčice. Součástí je i obchůdek s nabídkou hořčic od různých výrobců. Nabízejí i naši hořčici ALBA, která patří mezi sortiment osmi nejprodávanějších. V omezeném množství ji vyvážíme i do USA.